Stopa

Pepo víš myslím, že bychom měli koupit kameru. Promoce je veliký životní předěl a já bych si chtěla tu naši holku natočit. Já tě s tím zatěžovat nebudu, všechno se naučím a natočím si to také sama. Opravdu! A nějakou trochu lepší ať s tím nejsou potom nějaké potíže. Co říkáš?

Raději nic. Alenko, vždyť tam bude profesionální kameraman i fotograf.

Já vím, to ale nechci. Dvě hodiny filmu a z toho deset vteřin naše holka. Ještě jsem přidala několik pádných argumentů a můj hodný Pepíček s koupí souhlasil.

Ve čtvrtek v jedenáct hodin v noci poslední zkouška. REC, ZŮM, PAUZE, STOP. Nastavení AUTO. Umím a zítra do toho.

Usnula jsem kupodivu jako špalek a nebýt toho snu nad ránem, toho snu co všechno změnil………..

Viděla jsem pohádkovou scenérii. Vodopád padající do křišťálového jezírka, sluneční paprsky hrající si ve vodní tříští a to vše lemované úžasnou pestrobarevnou vegetací.

Najednou se přihnalo asi osmdesát turistů. Ještě za běhu vytáhli fotoaparáty, kamery a do nebe vyslali ohromné bzučící komáry. Ještě trochu strkanice a už zase pádili k přistaveným autobusům na parkovišti.

Co se to ale stalo? Celé to místo jako by trochu potemnělo. Potom přišel mladý zamilovaný pár. Mladík s dívkou sestoupili až dolu k jezírku, kde se brouzdali ve vodě, cachtali a obdivovaly tu krásu. Před odchodem udělali ještě pár fotografií a byli pryč. Něco tu ale zanechali a to co zanechali opět navrátilo místu plnou krásu a záři.

Než jsem mohla vše plně procítit, už jsem byla na koncertě. Vše jsem pozorovala z nadhledu nevím odkud. Mladí tancovali, kapela hrála a celý sál se báječně bavil. Tato nádherná energie prostupovala muzikanty a skrze ně za pomocí nástrojů putovala ještě krásnější k publiku.

Co to tam je? Někdo se hlásí? Ne. V ruce svírá mobil a vše si natáčí. Pak další a další a najednou, snad polovic publika nemá jinou starost než si vše zaznamenat, nahrát. A druhá půle publika hledá možnost jak zahlédnout podium. Energie v sále se úplně proměnila a tak jako předtím prostoupila účinkující. Celé to nakonec stálo za ……….

A co je toto? Do snu se začala vtírat melodie mého budíku stojícího na nočním stolku. Tak a je ráno. Hurá na promoci.

Manžílku vstávej, už je ráno. Oblékání, malování, lakování, třetí kontrola zda jsou všechny spotřebiče vypnuté a čtyřikrát se ujistit zda jsme za sebou řádně zamkli. Cestou na promoci mě v metru zaujal veliký plakát. Byl tam vyobrazen kosmonaut a stopa na měsíci. Aha, rozumím.

Za necelé dvě hodinky jsme seděli v promočním sále. Už přicházejí. Pepa se na mě tázavě koukl a zašeptal. Kde máš kameru? Usmála jsem se a pomalinku přiložila prst před jeho pusinku.