Pohádka tisíce a jedné noci

Ty Maruš, já si asi začnu hledat novou práci. Ten Kazimír už mně leze opravdu krkem. Ta arogance, nafoukanost, jako bych mu byl podřízený. Nebýt jeho, tak bych se do práce opravdu těšil. Jeden člověk a tak to dokáže všechno zprotivit. 

A nebo mi něco poraď. Furt čteš o těch svatých, tak co oni na to?

Víš Karličku, zaprvé nečtu o svatých a zadruhé tu pomoc jsem ti už nabízela. A co jsi řekl?

Co jsem řekl?

Pohádky tisíce a jedné noci.

Takhle jsem se vyjádřil? Maruško to není možné. Přece víš, jak padám na kolena před tvou moudrostí. 

Tak můj milý Karlíčku. Já ti tedy poradím. A když se to povede, padneš přede mnou na ty kolena, jak říkáš a zvoláš. O má šlechetná a nejkrásnější, oč vaše ústa požádají bude předem splněno. Neboj se, přání bude jenom jedno. Koupíš mně šaty, jaké si vyberu. Ju? Ale až ti dám ten návod, jak na toho Kazimíra, musíš se opravdu snažit. Jo?

Kdyby to vyšlo, ono by to asi za ty šaty stálo. Hele, šlechetná a nejkrásnější a do kdy to naštuduješ ten recepis?

Nemusím nic studovat. Večer si dáme kafíčko a já ti přitom ten návod do té tvé kedlubničky natluču.

Tak Karlíčku poslouchej. Nejdříve to trochu zrekapituluji. Ať víme, kde ten váš pokřivený vztah vznikl. Za prvé, co mně je známo, tak s tou arogancí se vcelku jinde ani nesetkáváš. Za druhé, s ostatními kolegy vycházíš hezky. Co se týče kolegyněk, tam je mi to jasné. Za třetí, jiné pracovní neúspěchy nemáš a práce tě baví. Za čtvrté, nemarodíš a za páté, Kazimira si poznal až v této práci.

Můžeme tedy předpokládat, že k tomuto pánovy jsi se někdy v minulém životě choval podobně. Podobně, jako dneska on k tobě. A on si toho asi ten život nějak všiml a hezky ti to připravil i s podnosem. Tak, a teď  je to třeba napravit. Souhlasíš, vid Karlíčku.

Souhlasím Maruško. Nehodláš mě ale za ním poslat s kyticí růží a trvat na velikém obejmutí a políbení na tvářičku.

Kytici vynecháme a tu pusinku taky. Obejmutí ano, ale trochu jinak než myslíš. 

Tak povídej.

Pokus si představit, a vcítit se do toho, jak muselo být jemu, když ty jsi byl takový hulvát. A snaž se to i klidně přehnat. Snaž si představit, jak mu muselo kolikrát být z toho všeho smutno. Třeba nemusel mít ani žádné kamarády, ani manželku a v práci, si mu to kazil ty. A až ti s toho bude hodně smutno, a až ti potečou slzy, tak požádej v duchu ještě o odpuštění. Ono by to mohlo někdy takto už stačit, ale ty pojedeš pro jistotu ještě kousek dál. 

Karlíčku, víš co je to vůbec láska?

Aby ne. Jak máš to černé prádélko s krajkami, to je láska.

Tak že Karlíčku, velice silnou lásku a lásku čistou, můžeme vycítit a nebo nás může i někdy přímo praštit, když myslíme na Ježíše Krista. Nebo se koukáme na nějakou hezkou filmovou ukázku z jeho života. To kruté a krvavé, které se u nás všude prezentuje, je nepochopení toho co nám příběh Ježíše sděluje.

Když se ale tak, na tebe ted koukám, tak Ježíše škrtám.

Tak že nějakou hezkou, třeba mateřskou lásku. Koukni se na nějaký pěkný silný příběh a snaž se to co nejvíce procítit. Pust si to třeba několikrát. Ten pocit se snaž v sobě uchovat a zesilovat. Ono to jde třeba spojit s dechem. Přidrž v sobě pocit lásky a s nádechem ho zesiluj. Také ho s nádechem kolem sebe rozšiřuj. Když vydechuješ, lásku drž stejně silnou a s dalším nadechem ten cit zase o malinko zesiluj a rozšiřuj. Takto můžeš pracovat na lásce.

Já ale myslím, že ty máš lásky v sobě dost a tak ji rovnou použij na pana Kazimira.

Ještě se na nic neptej. Pokračuji.

Tak že, nacítíš tu lásku, a představíš si pana Kazimira, jako nejlepšího kamaráda. Nejdříve, třeba jenom, jak si podáváte ruku. Později přidáš objetí a radost. Velikou lásku a radost ze setkání. 

Posloucháš Karle, nebo to říkám támhle tomu plyšovému.

Pravda, že poslouchám. Jen jestli to nejsou pohádky tisíce a …

Karle!!!

Jo, ještě abych nezapomněla. Celou tu představu je dobré umocnit vodou. Stojatou ani moc ne. Můžete být třeba v mělké řece.  Voda hezky umocňuje city. Jo, a nezapomenout  na hudbu. Pusť si k tomu nějakou hodně dojímavou.

Odhadli-li jsme celý problém správně, budeš mít brzy v práci pohodu.

Maruško, já jsem zrovna moc neodhadoval.

To nevadí, ale zní to, jako by jsi na tom už teď tvrdě pracoval.

Maruško! Maruško jsi doma

Co se děje?

Hele, tak jak jsem říkal, že už se to mezi námi zlepšilo …

Co se mezi námi zlepšilo? Ničeho jsem si nevšimla.

Maruško, mezi námi přece už vylepšit nic nejde, Tady by mohla v lásce i hůl stát. Myslím mezi mnou a Kazimírem. Tak si představ, že mně podal dneska ruku. Pak mě ještě obejmul a povídal, že je dnes s námi naposledy. Bude se prý stěhovat. A víš, ono mně to přišlo najednou tak líto, že jsem měl co dělat abych udržel slzy.

Karlíčku to je hezké. Pojď sem, ať tě také obejmu.